28.07.2005
Konečný důkaz příbuznosti dinosaurů a ptáků?
Final proof of the dinosaur-bird link?Celý článek
Minulý týden se stal ve sportovním světě jedním z těch poměrně výjimečných, kdy po dlouhé době hned dva sportovci zazářili natolik, že se navždy zapsali nesmazatelně do sportovního pantheonu a jejich jména se budou skloňovat ještě dlouho.
Na první pohled toho nemají mnoho společného. On je 33-letý Američan a právě v neděli ukončil svou zářivou cyklistickou kariéru. Ona je o deset let mladší ruská atletka, která má nejspíš ještě vrchol kariéry daleko před sebou. Přesto mají jednu věc společnou: ve svých sportovních odvětvích dosáhli naprostého vrcholu. Sportovní fandové asi pochopí o kom je řeč – Lance Armstrong a Jelena Isinbajevová.
Armstrong si právě včera, 24. července 2005 dojel na Elysejská pole v Paříži již pro neuvěřitelný sedmý triumf v řadě na nejslavnějším cyklistickém závodě světa – Tour de France. Před ním to dokázali "pouze" pětkrát legendární Miguel Indurain, Eddy Merckx, Bernard Hinault a Jacques Anquetil, z toho jen prvně jmenovaný v řadě za sebou. Armstrongův výkon je tedy zcela výjimečný a jakýsi nepsaný titul největšího cyklisty v historii závodu (a tím defacto i světa) mu plným právem patří. Bude zřejmě trvat ještě hodně dlouho, než se objeví někdo, kdo by dokázal zopakovat jeho triumfy, objeví-li se taková osobnost vůbec. Těžko dnes hledat inspirativnější příběh, než je ten Armstrongův, vyprávějící nám o nezdolném duchu, který zvítězil nad zákeřnou nemocí a dostal se až na úplný vrchol lidského snažení. Bravo, Lanci...
Tyčkařka Jelena Isinbajevová v současnosti kraluje ženské tyčce srovnatelným způsobem. Je doslova o třídu výš než všechny její soupeřky. Již dva roky sama překonává světové rekordy venku i v hale (začala na 482 cm) a v pátek, 22. července 2005 se zapsala nesmazatelně do historických tabulek, když jako první žena v dějinách překonala laťku ve výšce 500 cm, tedy rovných 5 metrů. Tento výkon má podobnou váhu jako když Hayes běžel poprvé oficiálně stovku pod 10 sekund (1964), nebo jako když Owens skočil poprvé do dálky 8 metrů (1935). "Magické" hranice výkonnosti jsou vždy velkým lákadlem a jen velmi malý počet vyvolených smí takové bariéry jako první na světě překonat. Rusce se to povedlo, když se bravurní technikou přenesla napoprvé přes tuto výšku na pátečním mýtinku v Londýně. Podle atletických expertů představuje mladá závodnice nový somatotyp ženské tyčkařky a její možnosti zřejmě sahají nad 510 cm, možná až k 520 cm. Jejím cílem je překonat neoficiální rekord v počtu vytvořených světových rekordů, který drží se součtem 35 fenomén této disciplíny mezi muži, Ukrajinec Sergej Bubka (jeho SR mají hodnotu 615 cm v hale a 614 cm venku, byl také prvním, kdo přeskočil hranici 6 metrů). Isinbajevová má v tuto chvíli na svém kontě 17 světových rekordů. Ale ať už Bubkův "rekord" překoná nebo ne, její primát ve zdolání pěti metrů jí už nikdo vzít nemůže.
Dnes je tomu přesně 1941 let, kdy měl údajně císař Nero nechat podpálit velkou část Říma. Přesto, že některé prameny kladou tuto událost do jiného data (např. 2. 7.), většinou se uvádí datace tato. Roku 64 vyhořela velká část "věčného města" a proměnila se v ruiny. Císař si pak na uvolněném pozemku o obrovské rozloze nechal postavit svůj legendární Domus aurea – Zlatý dům, který byl podle svědectví současníků skvostem antického stavitelství (dnes se dochovaly jen některé fragmentární části zdí a průčelí). Tento fakt hodně přispěl k úvahám o tom, že sám císař vydal rozkaz k podpálení města. Spolu s přitažlivou představou šíleného císaře, zpívajícího během hrozného požáru na hradbách o hořící Tróji se tato interpretace houževnatě udržovala celá staletí. Dnes se však většina historiků shoduje na tom, že nejde o nic víc než o lacinou uměleckou licenci. Nero rozkaz k zapálení města zřejmě nikdy nevydal. Přesto je událost největšího požáru Říma v jeho dlouhých dějinách hodna řádného připomenutí.
Smutnou zprávou je, že v sobotu 16. července ráno zemřel profesor John Ostrom, jedna z nejvlivnějších postav světové paleontologie 20. století. Ostrom pracoval od počátku 60. let na Univerzitě v Yale, proslavil se objevem malého dravého teropoda druhu _Deinonychus antirrhopus_ (popsán 1969) a především jako jeden z prvních přišel s názorem, že dinosauři a ptáci byli blízcí příbuzní se spoustou shodných charakteristik (dnes již obecně uznávaný fakt). Podílel se tak nemalou měrou na vzniku dinosauřího boomu v USA, který v podstatě trvá dodnes (a díky němuž vertebrátní paleontologie nejen ve Státech zažívá jistý rozkvět). V sobotu tedy navždy odešla světu jedna významná osobnost z tohoto vědního oboru, muž, který svým dílem patřil nesporně mezi giganty současné vědy.