Dinosauria

28.11.2005
Nová BBC stránka

...jak jinak než o putování s "příšerami"

Celý článek

23.11.2005
Svět je starý přesně 6009 let

...tedy alespoň podle Jamese Usshera

Celý článek

20.11.2005
Nejstarší žijící obratlovec

V úterý 15. listopadu oslavila galapážská želva sloní jménem Harriet 175. narozeniny.

Celý článek

18.11.2005
2 roky českého dinosaura

Právě před dvěma lety, 18. listopadu 2003, byl oznámen nález (učiněný už na jaře toho roku) u obce Mezholezy na Kutnohorsku. Jednalo se o vůbec historicky první objev dinosauří kosti na našem území. Kosti připisované dinosaurům byly objeveny již na konci 19. století Antonínem Fričem, ale později se prokázalo, že patřily jiným živočichům. Během devadesátých let pak byla v lomu Krákorka (lokalita Devět Křížů) u Červeného Kostelce objevena tříprstá stopa teropodního dinosaura. Prokazatelné kosterní pozůstatky však do roku 2003 chyběly. V české paleontologické komunitě vyvolala zpráva doslova senzaci. O objevu dinosaurů u nás snily generace Friče, Augusty i Špinara celé 20. století. Až na počátku 21. století se však tento sen stal skutkem. Kost objevil amatérský sběratel fosílií na náhodné procházce. Protože byl povoláním lékař, poznal, že se jedná o femur (stehenní kost) a dovtípil se, že půjde o významný nález. Zasvěcení paleontologové se nejprve zdráhali uvěřit, nakonec ale po konzultaci se zahraničními vědci dospěli k závěru, že se jedná o kost iguanodontida – asi 4 metry dlouhého býložravého dinosaura z přelomu svrchní a spodní Křídy (asi 94 milionů let BP). Kost byla druhotně usazena po přenosu vodními proudy, navíc na zbytcích prokazatelně hodovali žraloci. I proto je nález nesmírně cenný, neboť šance dalšího podobného objevu je velmi malá. Alespoň v místě původního objevu se již nic dalšího nepodařilo až dosud objevit. Nyní však víme, že i na našem území kdysi putovali dinosauři...

Více viz můj článek na : http://dinosaurus.bloguje.cz/161082_item.php  

17.11.2005
Další paleo-odkazy...and sumtin' more

V poslední době se opět roztrhl pytel s novinkami z mého oblíbeného oboru, paleontologie. Nejprve český příspěvek na webu "OSEL" (komentář viz můj vlastní dole):

http://www.osel.cz/index.php?clanek=1545

Další zajímavou novinkou je objev předka Mosasauridů, varanovitých mořských plazů, žijících v Křídě i na našem území (největší z nich mohli být přes 18 m dlouzí s lebkou rozměrů menšího automobilu)...článek v AJ, BTW:

http://www.smu.edu/smunews/dallasaurus/news-release.asp

No a konečně příspěvek týkající se dinosaurů, a to ne ledajakých. Přímo krále...nádherná digitální studie kostry "in motion" rovněž v AJ:

http://www.cs.uoregon.edu/~kent/DinoMorph/Tyrannosaurus/RexSit.html 

10.11.2005
153 let od smrti Gideona A. Mantella

Anglický lékař a amatérský sběratel fosilií Gideon Algernon Mantell (nar. 3. 2. 1790) patří právem mezi nejvýznamější osobnosti geologických věd. Většinou je pokládán za objevitele dinosaurů, přestože popis "svého" dinosaura Iguanodona publikoval až v roce 1825, kdežto jeho největší rival, přírodovědec William Buckland tak učinil již o rok dříve s rodem Megalosaurus. Mantell však prokazatelně věděl o I. již nejméně od roku 1819 a prvenství by tak mělo patřit jemu (viz moje povídka "Zub obřího leguána", kterou lze najít zde: http://dinosaurus.bloguje.cz/157627_item.php. Doktor Mantell jako jeden z prvních položil základy viktoriánské paleontologie a nesmazatelně se tak zapsal mezi nejuznávanější osobnosti tohoto vědního oboru. Právě dnes od jeho smrti uplynulo 153 let.

7.11.2005
Polemika s Tasselhofem: Addendum primum

Psalo se 26. října roku dvoutisícího pátého postřehořského křesťanského kalendáře, bylo něco kolem deváté hodiny večerní chronologie egyptsko-antické provenience a v jedné zcela obyčejné hvězdné soustavě na spirálním rameni cca 10 kiloparseků od středu zcela průměrné galaxie, zvané Mléčná dráha... na jedné výjimečné ze všech nejméně 11 planet tohoto Solárního systému, planetě Zemi, 6380 kilometrů od jejího pomyslného středu, v jihozápadní astenogeografické části plovoucí tektonické masy eurasijské desky, poněkud severně od produktů alpínského vrásnění a přímo na transgresní cenomanské plošině České křídové pánve, v jejímž středu leží průměrně veliká aglomerace mimořádně úspěšné subspécie nadříše Biota, říše Animalia, kmene Chordata, třídy Mammalia, řádů Primates a čeledi Hominidae, Homo sapiens sapiens (sensu Linnaeus). Toto město, jak se relevantní infrastuktuře aglomerace intuitivně říká, se již od první čtvrtiny třináctého věku zmíněného kalendáře nazývá Hradcem Králové. V jeho k centru inkluzivně jihovýchodní části lze najít zastavěnou rovinu o nadmořské výšce kolem 280 standardních SI metrů, původně spadající do botanického svazu Alneon-betulae s termickou konstantou MT3 dle Quitta (1971). V danou dobu zde již kolem 11500 čtyřiadvacetihodinových cyklů, zvaných dny, stojí relativně nízká architektonická kompozice stavebního slohu středoevropského postmodernismu o celkové výměře kolem 640 standardizovaných SI metrů čtverečních půdorysem v ambivalentním pedologickém profilu, pronikajícím až do glejové vrstvy rendziny, podzolu a kambizemě. V této budově je pak i sídlo vysokoškolského AC klubu (vysokou školou chápou běžní obyvatelé zemí západního okruhu nejvyšší stupeň edukativního pedagogicko-alterujícího systému navýsost empatické státní správy). V daný čas se většina přítomných individuí již zmíněného druhu snažila vytlačit hladinu hormonálních neurotransmiterů serotoninu, dopaminu, případně i/nebo noradrenalinu na nejvyšší možnou akceptanční linii homeostázy svíjením, křepčením a skotačením (jde o fyziologicky, morfologicky, anatomicky a neurohumorálně irelevantní a neopodstatněné pohyby na základě neuromotorického sladění prvků akustického vjemu a tendenčních, geneticky fixovaných rituálních sledů následných pohybových sérií, zvaných tanec. Míra neuspořádanosti a tedy pokles entropie fyziomotorické aktivity v závislosti na čase a kvantitě i kvalitě pozřených nápojů strmě vzrůstal a výborná hudební skupina B-4 nepřestávala vysílat hlasité zvuky ve vlnách o různých délkách sinusoid, nejspíše dle aktuální kompozice hraných skladeb. A v této navenek zcela inertní nicméně autonomně subjektivní rušivé lokální provenienci jsme seděli u stolu MY. Dva z oněch 6.5 G bytostí zmíněné subspécie. Jediní jsme dokázali překonat vábení kvazipotentní komuno-asimilační nástrahy a raději jsme uvolnili naši mysl od hmotného základu pozemské matérie a naše synaptické axonální nervové vzruchy začaly pracovat na plné obrátky tak, jak jsme postupně probírali nejelementárnější otázky a záhady okolního jsoucna. ...psal se 26. říjen 2005. Těmi statečnými muži jsem byl já a Tasselhof.

Celý článek

5.11.2005
Další významná výročí paleontologie

Dnes uplynulo právě 32 let od úmrtí jednoho z největších vertebrátních paleontologů historie, Američana Alfreda Sherwooda Romera (nar. 28. 12. 1894). Romer byl mnohostranným vědcem, jehož zájem pokrýval celou vertebrátní paleontologii, ale i obecnou zoologii, evoluční biologii, osteologii a taxonomii. Do roku 1961 působil jako ředitel Muzea srovnávací zoologie v Harvardu a publikoval obrovské množství prací o paleontologii tetrapodních živočichů, přechodu obratlovců na souš (studie druhu *Acanthostega gunnari*), obraně monofyletického pojetí skupiny Dinosauria i četné studie o obecné paleontologii obratlovců. Tribut tomuto gigantovi přírodních věd složil v roce 1986 další významný paleontolog Robert T. Bakker (známý jako postulátor teorie teplokrevnosti dinosaurů).

Dnes také uplynulo přesně 113 let od narození významného britského genetika a evolučního biologa Johna Burdona Sandersona Haldanea (většinou jen J.B.S. Haldane, zemřel 1. 12. 1964). Kuriózní osud, který přivedl za první světové války Haldanea do zákopů jako dělostřeleckého důstojníka, z něj později ve 20. a 30. letech učinil významného evolučního biologa. Jeho stěžejní dílo  The causes of evolution (1932) znamenalo předěl v chápání dynamiky přírodního výběru, tak jak ho chápal Darwin (tzv. moderní evoluční syntéza za aplikace matematických principů Mendělejevovi dědičnosti). Haldane byl také významným popularizátorem vědy.     

   

3.11.2005
Další povídka staršího data

Jedná se o jakousi pokusnou sondu na pomezí stále populárního žánru sci-fi a stále populárnějšího (pseudo)vědního oboru kryptozoologie (věda o tajemných, dosud člověkem neobjevených tvorech). Povídka je poměrně krátká a poněkud dějově disproporční, což je dáno především snahou autora (už jsem zmínil, že jde o moji maličkost?) příliš nenudit a nezdržovat průchod k hlavní pointě příběhu, která se vynoří na samém konci. Povídku jsem psal ze zvyku rychle (řádově desítky minut) a přečetl ji po sobě (opět ze zvyku) toliko jednou, proto velectění čtenáři snad omluví případné nedostatky (které jistě časem opravím v nějaké vice versa)....
To místo je někde uprostřed deštného pralesa v Kongu, stovky kilometrů od nejbližší civilizace. Dosud neměl nikdo nejmenší tušení, co se tady skrývá. Ale už brzy nadejde čas, kdy někdo to děsivé tajemství odhalí...

Celý článek

1.11.2005
Geologická výročí

Den 1. listopad je významným geologickým výročím. Roku 1880 se v tento den narodil v Německu budoucí meteorolog a geofyzik Alfred Lothar Wegener, který se později proslavil svou teorií kontinentálního driftu. V roce 1912 postuloval hypotézu, že před asi 250 miliony let existovala jediná rozsáhlá pevninská masa, kterou nazval Pangaea, přičemž jejím pozvolným roztříštěním vznikly dnešní kontinenty. Podobný názor měl již o dva roky dříve F. B. Taylor, ale až Wegener dokázal podpořit hypotézu alespoň nepřímými důkazy. Nicméně příliš předběhl dobu a dostalo se mu tehdy spíše výsměchu. Až 60. léta přinesla další důkazy pro tuto teorii (kontinentální masy "kloužou" po tekuté plazmové vrstvě v tzv. astenosféře) a dnes je všeobecně přijímána. Toho se však Wegener nedožil. Byl vášnivým polárníkem a při své čtvrté výpravě do Grónska zahynul (bylo to 2. nebo 3. listopadu 1930).

Druhá událost se jistě týká geologie také, navíc má dosti katastrofický rozměr. 1. listopadu 1755 přineslo obrovské zemětřesení téměř zkázu Lisabonu. Jelikož je letos kulaté výročí této události (přesně čtvrt tisíciletí), je jistě vhodné tuto nešťastnou událost zmínit. Následná vlna tsunami, údajně až 40 m. vysoká, zahubila tisíce lidí na pobřeží i ve městě a vryla se do paměti mnoha generací portugalců. O katastrofě se zmiňuje dokonce i francouzský literát J. J. Rousseau. Pověst praví, že lidé se přišli podívat na pobřeží, protože oceán "se zmenšoval" (vlna si stahovala spodní proudy pod sebe, jak se blížila k pobřeží). Potom se objevila obrovská vodní stěna, která se však zastavila a jako hradba trčela do obrovské výše asi kilometr od pobřeží. Lidé byli fascinováni, a málokdo si nejspíš uvědomoval nebezpečí. Když se pak vlna dala do pohybu, neměl nikdo na pobřeží šanci uniknout. šlo o jednu z největších přírodních katastrof 18. století.